Historie zámeckého parku Libochovice

S datem 2.11.1685 je přijat na panství Libochovické umění znalý krasozahradník Jan Tulipán, aby dle zhotoveného plánu založil novou zahradu. Jak vypadala před tím zahrada není známo. Zámek byl po léta zpustlý a tak asi nebyla ani udržována zahrada. S úpravou pozemků začal ihned a již na jaře zde vysazoval Buxus z Citolib a Budenic, z Drážďan, Hamburku, Vídně a z Prahy přiváží hyacinty, tulipány, narcisy, ovocné stromky, révu, pomeranče, španělské jasmíny, granátové stromky, ... Je postavena oranžerie a dodány jsou i čtyři fontány.

Podle dochovaných zápisů plánů a náčrtů vypadal park asi takto:

"Před zámkem rozprostírá se k východní straně až doposud plocha pravidelného obdélníku, dlouhá 260m a široká 80m, k níž se pojí asi 25ha měřící park. Obdélník tvořil tehdy okrasnou zahradu, pak následovala užitková část. Ze schodiště zámku se vcházelo do malého nádvoří, které bylo železným zábradlím odděleno a kamennými postamenty vyzdobeno. Severní hranici tvořil domek pro zahradníka, tule se k zámku, vedle přistavěna prostorná oranžerie, jejíž zdě doposud stojí sloužíce jinému účelu. Domek stál ještě v uvedeném nádvoří. Před oranžerií utvořena pravidelná pole vroubená Buxusem na jejichž rabatech stály v bíle a modře nabarvených kbelících a v emailovaných nádobách pomerančové a granátové stromky, španělské jasmíny a jiné vlašské rostliny. Vnitřek tvořily květinové záhony s nejlepšími holandskými bylinami, mezi nimiž byl místěn knížecí znak a iniciály. Dvě fontány oživovaly tuto část. Odtud vedly schody do další části zahrady oddělené halustrádou s několika vázami. Hlavní prostřední cesta byla vroubena úzkými pruhy trávníků, v nichž stály pyramidy stříhaného Buxus a Taxus, a vedla k velké 12 loktů měřící fontáně, která se zachovala. Cesty vroubené špalíry z habrů a lip, dělily tuto část v pravidelné čtverce a trojúhelníky, osázené vzácnými francouzskými ovocnými stromky. Kolem fontány byly 4 figury z laťoví na které se uvazovaly vlašské rostliny, jejichž podoba se v archivu nedochovala. Za fontánou byl umístěn na severu skleník stojící stále. Mezi skleníkem a oranžerií ohraničovala zahradu 5 loktů vysoká zeď při níž byly vysázeny broskve, stojící dodnes. Hlavní cesta vroubena v této části habrovými špalíry vede ke konci obdélníku, východní to hranici tehdejší zahrady. Vpravo i vlevo od cesty vkresleny dvě kruhovité skupiny, v nichž měly býti umístěny sochy, (ale nebyly zřejmě pořízeny). Celá jižní hranice zahrady byla silně podezděna, aby řeka Ohře, tekoucí podél škodit nemohla na zdi umístěné ozdobné kamenné mřížoví. Do kuchyňské zahrady se vcházelo branou, pod níž terén náhle se snižuje o 2,5m nežli popsaná část. rozčleněna s pečlivou akuratesou na tabule, na kterých vysázeny vzácné ovocné stromy, rybíz, jahody, chřest a zelenina. V této části také jsou umístěny buď dvě fontány nebo jedna kaskáda a jedna bazéna. Sever uzavíraly tehdy současně stavěné stáje dvora, východní a jižní hranici tvořila zeď. Voda se vedla do fontán z vodárny umístěné ve věži zámecké kaple olověnými a dřevěnými rourami." Celá stavba zahrady stála 4102 zlatých, 3 krejcary a 3 denáry (to odpovídalo zhruba ceně 41 páru koní nebo ceně 360 krav).

V dubnu 1690 přiváží z Lipska stromy, jakými byla vyzdobena zahrada Versailská a které byly i základem zahrady kurfirsta Brandenburského. V následujících letech jsou přiváženy sladké i trpké pomerančovníky (v r.1704 jich zde rostlo 176), lemony, citrony, janovské i vlašské rostliny, ... V zahradě povstaly špalíry po vzoru zahradního umělce Le Notre působícího u dvora krále Ludvíka XIV, zahrada vzkvétala a stávala se rok od roku bohatší a vznešenější. Např. v roce 1700 Tulipán posílá knížeti pánu sídlícímu v Mikulově 784 květů narcisů.

4. dubna 1699 rozhoduje kníže pán o zřízení bažantnice za kuchyňskou zahradou a Tulipán předkládá plán ke stavbě hájovny, budek na krmení bažantů, a vedení cest. Podle předloženého seznamu se v zahradě nachází 328 druhů tulipánů, 70 druhů hyacintů, 6 druhů Corona imperialis, celkem 4114 cibulovitých rostlin, 30 druhů jabloní a 40 druhů hrušní.

Za 26 let služby Tulipána zahrada i ovocnářství zaznamenává rozmachu. V r.1707 se staví fíkárna, v noci z 16. na 17. 3. 1712 vyhořela oranžerie a v r. 1715 přibyly dva skleníky. Ještě ze zápisu z r. 1762, kdy se chystá z důvodu postupu vojsk, převoz ananasů a 3030 ks zralých pomerančů je patrný značný počet pomerančovníků, když jich ještě 500 zůstává nezralých na stromcích. V letech 1742, 1758 a 1813 prochází městěm vojsko francouzské, Prusové, Rusové a Rakušané. Kníže Jan Karel (v letech 1784-1806) obrací pozornost na ovocnářství, lnářství, chmelařství, rybářství a včelařství. Kolem r. 1800 jsou špalíry vroubící cesty ponechány volnému růstu. Roku 1813 je park uzavřen z důvodů neslušného chování "všelijakých ženštin i písařů úřadu". Inspektorem Wenigem jsou předloženy plány přeměny zahrady v anglický sloh a r. 1822 je zahrada zcela přetvořena.

Nový rozkvět zahrady začíná lety 1853-1858, skleníky jsou přestavěny, dovezeny jsou vzácné exoty, park se rozšiřuje, nová část je oplocena a bažantnice se upravuje parkově. Paní hraběnka Terezie z Herbersteinů jako milovnice přírody věnuje velmi mnoho na zvelebení parku. V bažantnici také vznikl díky ledovým krám ostrůvek nazvaný "Sv. Františka" později parkově upravovaný a spojený s bažantnicí můstkem. V roce 1885 vzniká západně od zámku "Nový park" a před zámkem velký květinový park.

Hrabě Josef Herberstein Proskau také nedává dopustit na dědictví svých předků a přes velké oběti ve svízelné době nezanedbává park. V r. 1895 je pořízena železná konstrukce na skleníky a jsou znovuzřízeny fíkárny pro novodobé účely. V r.1912 je přeměněna severní anglická část parku na geometricko-architektonickou, aby odpovídala slohu zámku a bažantnicí jsou prokleštěny průhledy na krásné body okolí. V zásadních změnách pokračoval uznávaný odborník Josef Rublič, který působil zároveň jako inspektor zámeckých zahrad na herbersteinských panstvích a od r.1948 jako generální inspektor státních zahrad a parků. Libochovické zámecké zahradě věnoval značnou péči. Kolem r.1920 zřídil rosarium a alpínium, na skalce byly pěstovány zvláštnosti z Šebína a Hazmburku. Sbírky ve sklenících byly doplněny z cest hraběte po Indii, Ceylonu a Africe. Díky pečlivé práci zahradních mistrů lze v rozsáhlém parku nalézt velikány jak dřevin domácích tak i cenných dřevin cizokrajných.

Josef Rublič končí své poznámky těmito slovy: "Kéž dnešní nepříznivá doba nedotkne se zhoubně tohoto pomníku zahradnického umění, kéž nová generace přinese novou lásku a porozumění pro vysokou úroveň svých předků. Nechť vycítí z každého stromu, z každé rostlinky, z každého květu onu velkou lásku a úctu, jaké jim byly po staletí věnovány. To dejž Bůh."

Podle zápisků Josefa Rubliče z r.1922

O zámeckou zahradu se starali: