Pávi jsou v Libochovicích od doby cestovatelských vášní zdejších pánů. Vznešenost a krása těchto exotických ptáků s prostředím zámku stále ladí.Pávi jsou nedílnou součástí celých Libochovic a jejich krása vynikne zejména v zámeckém parku. Pokud k nám přijedete „jen“ na výlet, měli byste vědět, že místní nepsané dopravní předpisy dávají pávům absolutní přednost. Na ulicích pávi nerušte zbytečným troubením při vznešeném přecházení mimo přechod.

Co byste v zámeckém parku přehlédli…

Na procházce v zámeckém parku si člověk nejen odpočine od shonu všedního dne, ale také se může pokochat krásnou květenou, vzrostlými staletými stromy a různými cizokrajnými dřevinami, které lze vidět právě jen v okrasných parcích.

Pokud nemáte pozorovací talent, botanické znalosti, ani žádného průvodce, patrně v parku přehlédnete několik na první pohled nenápadných stromů – korkovníků (detail povrchu kůry na fotografii). Z kůry těchto pro nás exotických stromů se získává korek. Pro průmyslové použití jsou však nutné tyto stromy podstatně vzrostlejší než v našem parku.

Korek každý zná, ovšem snad každý strom v zámeckém parku má jistou zvláštnost, nebo historii. Stromy jsou zajímavé svými květy, plody, olistěním, barvou listů… Např. semena stromu Gleditsia triacantus mají své využití v medicíně a dříve se používala jako náhražka kávy. Strom v zámeckém parku je odrůda bez trnů. Domovinou je tato dřevina kanadská a dnes Vás zaujme zejména svými dekorativními 20 až 30 cm dlouhými lusky. Stačí pouze zvednout hlavu…

 

V pozůstatcích rozsáhlých skleníků a oranžerií je i tato vodní kaskáda. Voda do fontán v parku byla dříve rozváděna dřevěnými rozvody z vodárny ve věži zámecké kaple. I dnes jsou fontány a vodotrysky v parku příjemným osvěžením.

Pouze velmi pozorný návštěvník si všimne nenápadného betonového pomníčku:

Park patnáctimilontých občánků ČSSR z okresu Litoměřice
28. 3. 1977

Bohužel historicky zajímavější pomníčky hraběcích miláčků – psů, chrtů a koní, dnes už v parku bohužel nenajdete.

Další z botanických zajímavostí, kterou v parku objeví jen zkušený botanik, je tato zajímavá rostlina. Rostlina totiž žije na kořenech stromů, nemá listovou plochu nad zemí a jediným jejím viditelným projevem je toto bohaté růžové květenství. Snímek je z konce dubna.

Historie zámeckého parku Libochovice

S datem 2.11.1685 je přijat na panství Libochovické umění znalý krasozahradník Jan Tulipán, aby dle zhotoveného plánu založil novou zahradu. Jak vypadala před tím zahrada není známo. Zámek byl po léta zpustlý a tak asi nebyla ani udržována zahrada. S úpravou pozemků začal ihned a již na jaře zde vysazoval Buxus z Citolib a Budenic, z Drážďan, Hamburku, Vídně a z Prahy přiváží hyacinty, tulipány, narcisy, ovocné stromky, révu, pomeranče, španělské jasmíny, granátové stromky, … Je postavena oranžerie a dodány jsou i čtyři fontány.

Pohled do zámeckého parku (pohlednice)

Podle dochovaných zápisů plánů a náčrtů vypadal park asi takto:

„Před zámkem rozprostírá se k východní straně až doposud plocha pravidelného obdélníku, dlouhá 260m a široká 80m, k níž se pojí asi 25ha měřící park. Obdélník tvořil tehdy okrasnou zahradu, pak následovala užitková část. Ze schodiště zámku se vcházelo do malého nádvoří, které bylo železným zábradlím odděleno a kamennými postamenty vyzdobeno. Severní hranici tvořil domek pro zahradníka, tule se k zámku, vedle přistavěna prostorná oranžerie, jejíž zdě doposud stojí sloužíce jinému účelu. Domek stál ještě v uvedeném nádvoří. Před oranžerií utvořena pravidelná pole vroubená Buxusem na jejichž rabatech stály v bíle a modře nabarvených kbelících a v emailovaných nádobách pomerančové a granátové stromky, španělské jasmíny a jiné vlašské rostliny. Vnitřek tvořily květinové záhony s nejlepšími holandskými bylinami, mezi nimiž byl místěn knížecí znak a iniciály. Dvě fontány oživovaly tuto část. Odtud vedly schody do další části zahrady oddělené halustrádou s několika vázami. Hlavní prostřední cesta byla vroubena úzkými pruhy trávníků, v nichž stály pyramidy stříhaného Buxus a Taxus, a vedla k velké 12 loktů měřící fontáně, která se zachovala. Cesty vroubené špalíry z habrů a lip, dělily tuto část v pravidelné čtverce a trojúhelníky, osázené vzácnými francouzskými ovocnými stromky. Kolem fontány byly 4 figury z laťoví na které se uvazovaly vlašské rostliny, jejichž podoba se v archivu nedochovala. Za fontánou byl umístěn na severu skleník stojící stále. Mezi skleníkem a oranžerií ohraničovala zahradu 5 loktů vysoká zeď při níž byly vysázeny broskve, stojící dodnes. Hlavní cesta vroubena v této části habrovými špalíry vede ke konci obdélníku, východní to hranici tehdejší zahrady. Vpravo i vlevo od cesty vkresleny dvě kruhovité skupiny, v nichž měly býti umístěny sochy, (ale nebyly zřejmě pořízeny). Celá jižní hranice zahrady byla silně podezděna, aby řeka Ohře, tekoucí podél škodit nemohla na zdi umístěné ozdobné kamenné mřížoví. Do kuchyňské zahrady se vcházelo branou, pod níž terén náhle se snižuje o 2,5m nežli popsaná část. rozčleněna s pečlivou akuratesou na tabule, na kterých vysázeny vzácné ovocné stromy, rybíz, jahody, chřest a zelenina. V této části také jsou umístěny buď dvě fontány nebo jedna kaskáda a jedna bazéna. Sever uzavíraly tehdy současně stavěné stáje dvora, východní a jižní hranici tvořila zeď. Voda se vedla do fontán z vodárny umístěné ve věži zámecké kaple olověnými a dřevěnými rourami.“ Celá stavba zahrady stála 4102 zlatých, 3 krejcary a 3 denáry (to odpovídalo zhruba ceně 41 páru koní nebo ceně 360 krav).

V dubnu 1690 přiváží z Lipska stromy, jakými byla vyzdobena zahrada Versailská a které byly i základem zahrady kurfirsta Brandenburského. V následujících letech jsou přiváženy sladké i trpké pomerančovníky (v r.1704 jich zde rostlo 176), lemony, citrony, janovské i vlašské rostliny, … V zahradě povstaly špalíry po vzoru zahradního umělce Le Notre působícího u dvora krále Ludvíka XIV, zahrada vzkvétala a stávala se rok od roku bohatší a vznešenější. Např. v roce 1700 Tulipán posílá knížeti pánu sídlícímu v Mikulově 784 květů narcisů.

4. dubna 1699 rozhoduje kníže pán o zřízení bažantnice za kuchyňskou zahradou a Tulipán předkládá plán ke stavbě hájovny, budek na krmení bažantů, a vedení cest. Podle předloženého seznamu se v zahradě nachází 328 druhů tulipánů, 70 druhů hyacintů, 6 druhů Corona imperialis, celkem 4114 cibulovitých rostlin, 30 druhů jabloní a 40 druhů hrušní.

Za 26 let služby Tulipána zahrada i ovocnářství zaznamenává rozmachu. V r.1707 se staví fíkárna, v noci z 16. na 17. 3. 1712 vyhořela oranžerie a v r. 1715 přibyly dva skleníky. Ještě ze zápisu z r. 1762, kdy se chystá z důvodu postupu vojsk, převoz ananasů a 3030 ks zralých pomerančů je patrný značný počet pomerančovníků, když jich ještě 500 zůstává nezralých na stromcích. V letech 1742, 1758 a 1813 prochází městěm vojsko francouzské, Prusové, Rusové a Rakušané. Kníže Jan Karel (v letech 1784-1806) obrací pozornost na ovocnářství, lnářství, chmelařství, rybářství a včelařství. Kolem r. 1800 jsou špalíry vroubící cesty ponechány volnému růstu. Roku 1813 je park uzavřen z důvodů neslušného chování „všelijakých ženštin i písařů úřadu“. Inspektorem Wenigem jsou předloženy plány přeměny zahrady v anglický sloh a r. 1822 je zahrada zcela přetvořena.

Nový rozkvět zahrady začíná lety 1853-1858, skleníky jsou přestavěny, dovezeny jsou vzácné exoty, park se rozšiřuje, nová část je oplocena a bažantnice se upravuje parkově. Paní hraběnka Terezie z Herbersteinů jako milovnice přírody věnuje velmi mnoho na zvelebení parku. V bažantnici také vznikl díky ledovým krám ostrůvek nazvaný „Sv. Františka“ později parkově upravovaný a spojený s bažantnicí můstkem. V roce 1885 vzniká západně od zámku „Nový park“ a před zámkem velký květinový park.

Hrabě Josef Herberstein Proskau také nedává dopustit na dědictví svých předků a přes velké oběti ve svízelné době nezanedbává park. V r. 1895 je pořízena železná konstrukce na skleníky a jsou znovuzřízeny fíkárny pro novodobé účely. V r.1912 je přeměněna severní anglická část parku na geometricko-architektonickou, aby odpovídala slohu zámku a bažantnicí jsou prokleštěny průhledy na krásné body okolí. V zásadních změnách pokračoval uznávaný odborník Josef Rublič, který působil zároveň jako inspektor zámeckých zahrad na herbersteinských panstvích a od r.1948 jako generální inspektor státních zahrad a parků. Libochovické zámecké zahradě věnoval značnou péči. Kolem r.1920 zřídil rosarium a alpínium, na skalce byly pěstovány zvláštnosti z Šebína a Hazmburku. Sbírky ve sklenících byly doplněny z cest hraběte po Indii, Ceylonu a Africe. Díky pečlivé práci zahradních mistrů lze v rozsáhlém parku nalézt velikány jak dřevin domácích tak i cenných dřevin cizokrajných.

Josef Rublič končí své poznámky těmito slovy: „Kéž dnešní nepříznivá doba nedotkne se zhoubně tohoto pomníku zahradnického umění, kéž nová generace přinese novou lásku a porozumění pro vysokou úroveň svých předků. Nechť vycítí z každého stromu, z každé rostlinky, z každého květu onu velkou lásku a úctu, jaké jim byly po staletí věnovány. To dejž Bůh.“

Zdroj: zápisky Josefa Rubliče z r.1922

O zámeckou zahradu se starali:

J. Tulipán 1686 1712 26 let
Jan Jiří Schenk 1717 1731 14 let
František V. Paul 1731 1758 27 let
Jan Bedřich Engel 1758 1785 27 let
Jan Ziegler 1785 1808 23 let
František Damoška 1808 1821 13 let
Vincenc Siegerschmidt 1821 1830 9 let
Karel Binder 1830 1861 31 let
A. Stelrich 1861 ?
V. Josephu ? 1883 21 let /2
Martin Hrbek 1883 1917 34 let
Josef Rublič 1916 1953 37 let